Aktuální plemenářská praxe Klubu chovatelů českých slepic

V Chovateli č. 8/2023 jsem rozebral v té době používané plemenářské postupy Klubu chovatelů českých slepic (KCHČS) a naznačil některé výhledy do budoucna. Během uplynulých dvou let se mnohé změnilo, mnohé však zůstává stabilní. V tomto příspěvku bych proto rád shrnul aktuální stav problematiky.

Plemena a rázy

KCHČS odborně zaštiťuje dvě plemena – české slepice a české slepice zdrobnělé. Podle zvířat prezentovaných na svodech v posledních dvou letech jsou v KCHČS aktuálně chovány rázy českých slepic zlatý kropenatý (Čzlkp), stříbrný kropenatý (Čstkp), bílý (Čb) a koroptví (Čk). U českých slepic zdrobnělých jsou to rázy zlatý kropenatý (zČzlkp), oranžový kropenatý (zČorkp), stříbrný kropenatý (zČstkp), bílý (zČb) a černý (zČč). Nejpočetnějším rázem je u obou plemen zlatý kropenatý ráz. Ostatní jsou málo početné, některé dlouhodobě balancují na hranici přežití. Zde je třeba připomenout, že svod je sice dobrý indikátor stavů jednotlivých plemen/rázů, ale pochopitelně neposkytuje úplný přehled. Zvířata uvedených vzácných rázů mohou přežívat u chovatelů, kteří se v poslední době svodu neúčastnili, případně v neklubových chovech. Tamtéž se mohou vyskytovat i další rázy, např. české slepice zdrobnělé koroptví (zČk) či porcelánové (zČpc). O jejich stavu však KCHČS nemá údaje. Z pohledu sběru informací o rozšíření plemen/rázů bude přínosem zaváděná základní plemenářská evidence drůbeže. Pro vzácné rázy je potřeba získávat nové chovatele, prioritou u obou plemen je ovšem udržení silných populací rázů s kropenatou kresbou.

Plemenářský program

Plemenářský program sleduje chovné cíle a v souladu s tím upravuje způsoby plemenářské práce s populací plemen/rázů. Chovné cíle jsou definovány standardem plemene. Plemenářská práce KCHČS se v poslední době opírala o Šlechtitelský program drůbeže ČSCH z roku 2007 a Metodiku uchování genetického zdroje české slepice z roku 2017. Je ale načase dosavadní postupy revidovat a formulovat v aktuální podobě. Následně je potřeba rozšiřovat koordinované postupy do dalších chovů různých rázů českých slepic i českých slepic zdrobnělých. Z praktikovaných postupů se nadále počítá s bonitací a kontrolou užitkovosti. Dále je třeba pracovat s intenzivní selekcí v rámci skupin zvířat stejného původu a korekčním připařováním jako metodou udržovacího šlechtění na plemenné znaky. Zároveň je třeba minimalizovat selekci mezi původy a záměrně kombinovat všechny evidované původy. Cílem je totiž nejen šlechtění, ale také udržování genetické rozmanitosti populací. Tyto dva v podstatě protichůdné procesy je třeba držet v rovnováze.

Nezbytným předpokladem plemenářské práce je fungující evidence, bez níž není dlouhodobě udržitelný chov jakéhokoli čistokrevného plemene. Evidence zvířat je zajištěna v prostředí Plemenné knihy drůbeže ČSCH (dále jen PKD). Nejlépe evidovaný ráz je zlatý kropenatý. U ostatních rázů českých slepic a českých slepic zdrobnělých je plemenářská evidence v různé fázi rozpracování. V PKD je možné evidovat původ v mateřské linii nejen po konkrétní matce, ale i po mateřské skupině složené ze slepic stejného původu (sester a polosester) – to znamená, že v kolonce předků je uvedeno označení skupiny slepic, přičemž v PKD je evidován původ a čísla kroužků slepic ve skupině. Skupinová evidence původu v mateřské linii je v KCHČS evidenčním standardem.

Svod

V KCHČS přikládáme velký význam svodu, který probíhá jednou ročně na podzim. Svod je shromáždění vybraných jedinců tohoročního odchovu, kteří mají šanci stát se plemennými zvířaty. Probíhá zde jejich podrobné hodnocení bonitací, výběr a výměna budoucích plemeníků mezi chovateli, a prodej plemenných zvířat s potvrzením o původu. Původ zvířat je zjednodušeným způsobem uváděn i v katalogu svodu, takže i běžný návštěvník má okamžitě k dispozici základní údaje. Svod slouží i k posouzení aktuálního stavu populace a poskytuje zpětnou vazbu pro koordinaci plemenitby. Na svodu probíhá osvěta a propagace plemen a jejich rázů spojená s ukázkou zvířat, která je účinnější, než když se provádí jen teoreticky. Propagační význam má samozřejmě i účast chovatelů na běžných chovatelských výstavách.

Vybrané vlastnosti zvířat

V následujícím přehledu rozebírám vybrané vlastnosti českých slepic a českých slepic zdrobnělých. Pokud zde čtenář nenajde určitou konkrétní vlastnost, nemusí to ještě znamenat, že jí není v rámci plemenářské praxe KCHČS věnována pozornost. V případě zájmu odkazuji na další informační zdroje KCHČS.

Snáška

V chovech českých slepic je dlouhodobě prováděna převážně skupinová kontrola snášky. Výsledky ukazují, že po roce 2011 průměrná snáška mírně poklesla, od té doby je však stabilní. Průměrná snáška kolísá mimo jiné proto, že se v průběhu času mění spektrum chovů, ze kterého jsou průměry počítány. Chovy se totiž liší klimatickými, veterinárními a zootechnickými podmínkami, které snášku významně ovlivňují. Z dílčích údajů z jednotlivých chovů je zjevné, že v populaci jsou zastoupena zvířata, jejichž roční snáška spadá do rozmezí 160–190 vajec uvedeného ve standardu, ale i ta, která minimální standardové hodnoty nedosahují. U těch druhých však nevíme, zda opravdu nemají pro snášku vlohy, či zda jen nebyla snáška dostatečně realizována vzhledem k podmínkám chovu.

Význam skupinové kontroly snášky je jen orientační. Takto zjištěné údaje o snášce totiž nejsou z důvodu různorodých podmínek porovnatelné mezi chovy, a proto je nelze efektivně využít pro šlechtění. Provádění celoroční individuální kontroly snášky, která by poskytla selekční nástroj pro šlechtění užitkovosti v podobě identifikace jedinců s nejvyšší snáškou, je nad síly většiny dnešních chovatelů. Šlechtění na snášku tedy aktuálně probíhá jen nepřímo, v rámci selekce na exteriér, která však přirozeně zahrnuje i predispozice snášky jako konstituci, tělesný rámec a exteriérové znaky typické pro lehká nosná plemena. Svojí roli při šlechtění užitkovosti má i výběr násadových vajec. Skupinová kontrola snášky v chovech je sice nepřesným, ale přesto důležitým a hlavně dostupným indikátorem užitkovosti. Je proto žádoucí ji rozšířit i na další rázy českých slepic a české slepice zdrobnělé, abychom získali širší přehled o užitkových vlastnostech obou plemen a jejich rázů. Přitom je třeba evidovat doprovodná data, zejména to, zda je zvířatům za účelem zvýšení snášky přisvěcováno.

Barva skořápky

V KCHČS vnímáme různé odstíny zbarvení skořápky českých slepic a českých slepic zdrobnělých, pokud spadají do standardem předepsaného rozmezí krémová až světle hnědá, jako přirozené a selekčně rovnocenné. V posledních letech čelil ČSCH nařčení, že barva skořápky vajec českých slepic a její charakteristika ve standardu se změnily. Standard českých slepic z roku 1986 totiž uvádí smetanově nažloutlou skořápku vajec, a stejnou formulaci najdeme například v knize Čestmíra Sedláka Plemena drůbeže v Čechách a na Moravě z roku 1940. Aktuálně platný standard z roku 2006 ale uvádí skořápku krémovou až světle hnědou. Tvrzení o smetanově nažloutlé skořápce vajec českých slepic se zřejmě nekriticky přepisovalo z díla do díla. Nejspíše se však jedná o stále stejnou barvu v toleranci, jak ji vnímá i aktuálně platný standard, jen subjektivně jinak nazvanou. Revize standardu v roce 2006 nabídla realističtější popis zbarvení skořápky, a to hned z několika důvodů. Za odstínem skořápky vajec českých slepic stojí pigment s názvem protoporfyrin, který není žlutý, ale červený. Barvu skořápky proto není správné označovat jako „nažloutlou“. Navíc, zbarvení skořápky vajec českých slepic je variabilní – liší se mezi slepicemi a mění se během roku i v dalších letech života slepice. To není důsledek až současné plemenitby, ale zřejmě pozůstatek v průběhu několika staletí proběhlého mísení hnědo a bělovaječných forem slepic v prostoru střední Evropy.

Líhnivost

Systematicky sbíraná data o populaci českých slepic zlatých kropenatých ukazují, že průměrná líhnivost setrvává posledních 20 let na stabilní úrovni. Sporadické případy, kdy byl kohout neplodný, nebo sehrály roli extrémy počasí či chyba chovatele, ale vnášejí do výpočtu průměrné líhnivosti nulové hodnoty, a tím výsledný průměr snižují. Odhlédneme- li od těchto extrémních případů, je reprodukční schopnost českých slepic vysoká – u většiny kmenů totiž zaznamenáváme nadprůměrnou líhnivost.

Exteriér

Hodnocení exteriéru zvířat považujeme v KCHČS za klíčové pro plemenářskou práci, protože každé plemeno je charakterizováno především exteriérem. Komplexně prováděná plemenářská práce zaměřená na exteriér ale není jen „peříčkaření“ – zahrnuje i plemenný typ, tělesný rámec a konstituci, čímž vytváří i předpoklady pro užitkovost. V KCHČS hodnotíme exteriér bonitací. Jedná se o podrobné zootechnické hodnocení deseti exteriérových pozic, kterým je přidělováno 0–10 bodů. Součet bodů a hodnocení v jednotlivých pozicích určují exteriérovou hodnotu zvířete.

Kvalita exteriéru českých slepic zlatých kropenatých se v posledních několika desetiletích viditelně zvýšila a relativně sjednotila napříč populací. Přetrvávajícím významnějším problémem (i přes tvrdou selekci) je však vysoký podíl slepic s hrášky, vzácněji dokonce s ostruhami. Není to ale jen problém českých slepic. Tato vada se ve zvýšené míře objevuje u celé řady plemen bankivského typu. O charakteru jejího udržování v populacích toho bohužel mnoho nevíme. Není však patrný vliv této vady na další znaky zvířete včetně užitkovosti.

U českých slepic stříbrných kropenatých pozorujeme výrazné rozdíly v tělesné velikosti zvířat. U kohoutů se vyskytuje hnědé zbarvení na štítech křídel, v závěsech či na zádech, což je ale obecně nedostatek objevující se u všech „stříbrně“ zbarvených rázů, do určité míry tolerovatelný. České slepice bílé jsou v posledních dvou letech k vidění ve výborné kvalitě. U kohoutů pozorujeme zažloutlé zbarvení v závěsech a na zádech, které je však tolerovatelné.

U české slepice koroptví probíhá regenerace z posledních podchycených a již ne příliš kvalitních zvířat. Pozorujeme zde proto vícero kvalitativních nedostatků, včetně konstitučních vad a změněného charakteru koroptví kresby slepic v důsledku někdejšího přikřížení zlatého kropenatého rázu. V nedávné době bylo provedeno přilití krve polské zelenonožky, které se projevilo ve zlepšení konstituce.

Co se týče českých slepic zdrobnělých zlatých kropenatých, v posledních letech pozorujeme snížení kvality, zejména z pohledu konstituce a charakteru zbarvení. Stále jsou však k vidění kvalitní jedinci. Na současné situaci se zřejmě podepsal úbytek chovatelů tohoto plemene/rázu.

Ostatní barevné rázy českých slepic zdrobnělých jsou málo početné. I u nich jsou k vidění exteriérově kvalitní jedinci, ale souborně nelze kvalitu takto malých populací hodnotit. U vzácných rázů českých slepic i českých slepic zdrobnělých je úkolem zvířata především rozmnožit, vytvořit jednoduché schéma spolupráce alespoň mezi několika chovy, a barevný ráz tak stabilizovat.

Národní program genetických zdrojů

V roce 2024 vyvrcholil proces aktualizace Metodiky uchování genetického zdroje české slepice zlaté kropenaté (dále jen metodika). Tímto dokumentem se řídí práce s plemenem v Národním programu genetických zdrojů. Návrh nové metodiky byl připraven autorským kolektivem Petr Herynek, Ivan Pavel a Martin Paclík, jako aktualizace do té doby platné metodiky z roku 2017. Byl projednán a schválen Radou plemenné knihy drůbeže. Nicméně i přesto Ministerstvo zemědělství ČR (dále jen ministerstvo) konstatovalo, že návrh metodiky nesplňuje „požadovaný rozsah“, a českou slepici z Národního programu vyloučilo. Své rozhodnutí opíralo o § 14f Plemenářského zákona, kde je uvedeno: „Nepředloží- li sdružení návrh změny Metodiky v požadovaném rozsahu a ve stanovené lhůtě, pozbývá rozhodnutí o zařazení druhu nebo plemene zvířete do Národního programu... platnosti ..., a to dnem, kdy marně uplynula lhůta pro podání návrhu na změnu Metodiky.“ Stanovená lhůta však byla dodržena, rozsah přímo stanovený legislativou také. Jak vyplývá z výše uvedeného, „požadovaný rozsah“ je obecný pojem z Plemenářského zákona, ale ministerstvo jím rozumělo konkrétní dokument zpracovaný Národním koordinátorem genetických zdrojů zvířat. Tento dokument byl ČSCH dopředu zaslán. Stanovoval detailní požadavky na obsah, nikoli rozsah metodiky. Rada plemenné knihy drůbeže požadavky důsledně vypořádala. Část požadavků byla akceptována, část s odůvodněním ne, a toto odůvodnění bylo ministerstvu zasláno společně s návrhem metodiky.

Ministerstvo tedy českou slepici z Národního programu vyloučilo, a následně vyřadilo i jednotlivé chovatele s odkazem na to, že česká slepice již není zařazena v Národním programu. Výkonný garant v Národním programu podal proti tomuto postupu správní žalobu. Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2025 bylo oznámení ministerstva o vyloučení české slepice z Národního programu zrušeno. Ministerstvo však dosud nepodniklo žádoucí kroky k narovnání situace. S chovateli, kteří byli účastníky Národního programu, nadále pracujeme, jako by se nic nezměnilo. Pro plemenářskou práci jako takovou se totiž mnoho nezměnilo. Na konci roku 2024 zdárně proběhl svod a rotace kohoutů, na začátku roku 2025 centrální líhnutí v MTD Ústrašice. Bylo by však prospěšné, kdyby ČSCH podchytil dřívější účastníky Národního programu v interních plemenářských projektech (např. v kategorii plemenných chovů), a chovy tak formálně zajistil.

Závěrem

V KCHČS si uvědomujeme odpovědnost za svěřená plemena a dle toho koncipujeme plemenářskou práci. Jsme uskupení dobrovolníků, pro něž je chov zvířat volnočasovou aktivitou, což má mnohé limity, ale i výhody. Díky práci drobnochovatelů se podařilo české slepice a české slepice zdrobnělé udržet do současnosti i s jejich typickými vlastnostmi. Jejich udržitelná budoucnost je nadále především v drobnochovech. Tato plemena nepotřebují žádné vznosné plemenářské experimenty, ale zejména chovatele, kteří jsou ochotni táhnout za jeden provaz. Uvítáme proto v našich řadách zodpovědné zájemce o chov těchto plemen. Aktuální informace zveřejňujeme na webové stránce klubceskychslepic.cz a facebookovém profilu KCHČS.

Děkuji Ivanu Pavlovi za cenné konzultace, především ke stati o exteriéru. Taktéž děkuji Petru Herynkovi, Kamilu Vašicovi a Lukáši Zitovi za připomínky k rukopisné verzi tohoto článku.

Martin Paclík, plemenář Klubu chovatelů českých slepic